Historie sboru

Střípky z historie SDH Sopřeč

V roce 2019 jsme vzpomněli vzácného jubilea v naší obci. Bylo to právě 140 let, kdy byl dán základ k založení sboru dobrovolných hasičů. Časté požáry, které vznikaly v dřívějších dobách, byly velikou pohromou obyvatel. Stavení byla většinou dřevěná, krytá došky či šindelem a požáry obyčejně končívaly v základech. Hašení požárů se většinou provozovalo sousedskou výpomocí. Toto je známo z ústního podání. Písemnou podobou se nedochovaly žádné bližší informace.

Teprve ke konci 19.století, kdy bylo povoleno tvoření spolků, se sešli pokrokoví občané Sopřeče, přesněji 24. května 1879 a v tento den rozhodli o založení sboru dobrovolných hasičů v naší obci. Toto rozhodnutí bylo 3. října téhož roku posvěceno c. a k. místodržitelstvím. Podle dostupných zpráv, jsme byli druhým sborem, který vznikl v tehdejším Rakousko-Uhersku.

Při založení jsme měli celkem 42 členů. Tento počet pochopitelně v průběhu let kolísal a kolísá dál, ať nahoru či dolu, až do dnešních dnů. Majetek byl na tehdejší dobu docela značný, skoro 60 zlatých a na činnosti se již od založení sboru podílelo více obcí - mimo Sopřeče to byly ještě Žáravice, Vlčí Habřina a Vápno. Byl ustanoven velitel. Začala spousta problémů - v různých obdobách trvají do dneška - pořízení strojního vybavení, uniforem, které si museli dost složitě nechat ušít a podobně.

Naši předci nebyli jen hasiči, nezanedbávali ani kulturní oblast, ať to bylo pořádání plesů, což se dochovalo až doposud, či snaha o založení sborové knihovny. Byly odebírány „Hasičské rozhledy“, z kterých čerpali řadu poznatků pro svoji práci, ale hlavně dělali to, proč vlastně vznikli, hasili požáry, kterých nebylo zrovna málo, opatrovali tu svoji tehdejší techniku a cvičili. Mezi jejich problémy, které řešili, byla též neustálá oprava hasičárny, jak se říkalo kůlně, kde měli svoji techniku uskladněnou.

Jejich schůze se konaly, tak jako dnes, v hostincích. Už tehdy prosazovali pojištění proti úrazům vzniklým při činnosti právě jako dnes. Též se hrdě hlásili ke svoji české národnosti, podporou českého školství, připomínáním postavy J. Žižky, zakoupením podílového listu Matice českého domu ve Vítkovicích a jinými činny.

Po uplynutí let plné práce dospěl čas k první světové válce. Ta do životů našich členů také výrazně zasáhla a bohužel se z ní ne všichni ve zdraví vrátili. Na jejich počest chceme zítra při slavnostním průvodu uctít jejich památku položením věnce u pamětní desky na zdejším obecním úřadě.

Další činnost sboru ve válečných letech byla přerušena, obnovila se až po vzniku nové republiky. Členové dál pokračovali ve službě spoluobčanům nejen při likvidaci požárů, ale také například založením divadelního kroužku „Havlíček“. Zde členové sehráli řadu hezkých divadelních představení. Kroužek pak fungoval až do čtyřicátých let, kdy poté zanikl.

Postupem času práce nijak neubývalo, opak byl spíše pravdou, navíc se naši členové účastnili spousty župních sjezdů - v Praze roku 1923, dále zemského hasičského, který se konal v roce 1925 v Brně.

Nebyli to jenom naši spoluobčané, kterým se sbor snažil pomoci…kupříkladu byl poslán příspěvek na divadlo v tehdejší Slezské Ostravě, dále též na nově budovaný hasičský dům v Praze. Zde byl dán příspěvek ve formě zakoupení 300 nových cihel.

V lednu roku 1926 bylo rozhodnuto, že výnos z plesu bude poskytnut na památník padlým v první světové válce. Jak bylo řečeno, tak se i stalo.

S postupujícím časem pokračovaly starosti se zbrojnicí. Ta se mohla jen opravovat, protože na stavbu nové nebylo dost prostředků. Dalším velkým problémem byla též obnova hadic. V té době docházelo k řadě změn i jiného rázu. Jednou z nich byla i změna oslovení. Již se neříkalo příteli, ale po novu bratře a v případě žen sestro. Ty u sboru byly též. Družstvo čítalo celkem 11 členek a s vervou sobě vlastní se také pustilo do pomáhání při opravách naší zbrojnice. V neposlední řadě padl návrh na stavbu stojanu na sušení hadic. Bohužel nebyl realizován a otázka komfortnějšího sušení hadic byla vyřešena až daleko později postavením pojízdného sušáku.

V květnu roku 1929 se konal župní sjezd u nás. Jedním z důvodů ke konání sjezdu přímo v naší obci byla, mimo jiné, i oslava 50. výročí vzniku našeho sboru. Účastnilo se jej tehdy 21 okolních sborů. Další z župních sjezdů, kterého se naši předchůdci zúčastnili, se konal v Pardubicích. Sjezd byl pod patronací prezidenta T. G. Masaryka. Na jeho počest poté byly později každý rok v březnu páleny vatry.

To už se pomalu blížila léta další války, na kterou se snažili připravit cvičením na různé akce. Byly obavy z neznámých druhů zbraní, ponejvíce použití plynu, které ještě bylo v živé paměti z dob války minulé. Probíhaly také přednášky o nebezpečí, které mělo přijít z oblohy a přitom všem řešit stavbu nové stanice, k té však došlo až v šedesátých letech, slavili se narozeniny prvního prezidenta pálením vatry 7. března, další tryzna se konala v září. To vše uzavírala slavnostní přísaha věrnosti republice.

Přišel rok 1939, rozpuštění Svazu československého hasičstva a vznik ZHJ – což bylo Zemská hasičská jednota. Přišla změna stanov a první známky „arijzace“. Vznikl protektorát, jak si národ pojmenoval uspořádání státu. Vzniklo národní souručenství a spousta dalších organizací v německé režii. Práce ovšem probíhala dál. Konání schůzí muselo být povoleno až z okresního sdružení v Pardubicích.

V roce 1941 padl návrh na koupi nové motorové stříkačky – byl to stroj od firmy Stratílek z Vysokého Mýta. Do provozu přišel v září 1942 a sloužil ještě řadu let po válce.

I druhá světová válka zasáhla do života našich členů a skoro přerušila činnost sboru. Po osvobození v roce 1945 sbor ožívá a naplno obnovuje svoji činnost. Ještě koncem roku 1945 se konala návštěva ležáků a vzpomínkové slavnosti za popravené na pardubickém Zámečku.

Prvního ledna 1946 se konala první poválečná valná hromada, při níž se zavzpomínalo na zemřelé jak doma, tak i na ty, kteří byli odvlečeni do Německa. Hodnotila se nesnadná činnost ve stísněných podmínkách těchto válečných let. Znovu se obnovila kulturní činnost, ať je to konáním plesů nebo hraním divadla. Opět se prováděla pravidelná školení, znovu podle „Hasičských rozhledů“ a také celá řada praktických cvičení.

V září 1947 byla, při dražbě v tehdejší Přeloučské zbrojovce, podána žádost na opatření motorového vozidla značky Steyer, které mělo převážet motorovou stříkačku. V listopadu téhož roku byla podána žádost na stavbu nové zbrojnice, protože tehdejší požární zbrojnice už dosluhovala. 16. ledna 1949 byl pak konečně předán do provozu vůz, který v budoucnu vykonal spoustu dobré práce. V této době náš hasičský sbor též převzal patronát nad místní školou. Pro zajištění dostatku vody na případnou likvidaci požáru padl návrh na zřízení požární nádrže „Hatě“. Ten byl posléze i realizován. Začátek padesátých let byla doba reorganizací. Od roku 1951 jsme byli součástí „Svazu požární ochrany“ a veškerá činnost byla řízena direktivně. Též konečně začalo budování nové zbrojnice, kterou náš sbor velmi potřeboval. Dostavěna byla v roce 1963. Jelikož starý sušák hadic byl nepoužitelný, byl pořízen nový, pojízdný. Sbor také dostal novou stříkačku, a protože první vozidlo už bylo pro nezpůsobilost zrušeno, tak i nový vůz zn. Robur.

V roce 1978 bylo založeno soutěžní družstvo, které dosáhlo řady úspěchů a to i při časté obměně členů. Řady členů se zavázaly pravidelně darovat krev. Pro velkou část členů se pořídily nové uniformy k důstojné reprezentaci sboru.

Ve dnech 22. - 24. června 1979 se konaly oslavy 100. výročí založení sboru a byly spojeny s oslavou Mezinárodního dne dětí. Začaly slavnostní schůzí a pokračovaly různými akcemi k nimž např. patřila soutěž požárních družstev a ukázky naší i profesionální požární techniky. Za soutěž dorosteneckých družstev jsme dostali děkovný dopis od OV SPO. Byla upravena požární nádrž „Hatě“ a také některé ze stavidel. Vybudovali jsme plot hasičské zbrojnice. Z kulturních akcí té doby byly nezapomenutelné zájezdy na mělnické vinobraní či návštěva hasičského muzea v Přibyslavi.

V červnu 1989 se konaly oslavy 110. výročí vzniku, tentokrát jenom slavnostní schůzí. Sbor se i nadále účastnil řady brigád, ať to bylo při budování kanalizace, chodníků nebo při přestavbě bývalé školy na kulturní dům. Dostali jsme první chemlonové hadice (4 kusy „B“ hadic). Byla vybudována nová vodovodní síť, do níž byly zařazeny i hydranty. Členové sboru i občané se seznámili se způsobem jejich obsluhy.

Po roce 1989 proběhla další reorganizace, po níž jsme byli zařazeni s řadou jiných jednot do okrsku č. 16 a nově též do registru MV ČR. Se zdarem jsme se zúčastnili námětového cvičení v Žáravicích. Řadu podnětů pro naši činnost jsme získávali pravidelnou účastí na okrskových schůzích.

V roce 1999 se konaly oslavy 120. výročí vzniku. Oslavy začaly slavnostní schůzí, poté pokračovaly slavnostním průvodem, soutěží požárních družstev a dalšími doprovodnými akcemi. V této době se nám dařilo též omlazování sboru i soutěžního družstva, které jak věříme v budoucnu pro náš sbor přinese další úspěchy.

Od roku 2000 patří Sbor dobrovolných hasičů v Sopřeči do Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. A to už se pomalu dostáváme do současnosti a i letošní rok byl pro náš sbor významným, dostali jsme, ve spolupráci s obecním úřadem, nové vybavení, oblečení a hlavně byl pořízen nový vůz značky Avia pro převážení mužstva a motorové stříkačky.

Rozmezí 140 let je doba dlouhá, nutně se musela objevit období úspěchů a rozmachů, ale i období snížené aktivity. Takže si přejme, aby na nás hektická doba nezanechala nesmazatelné stopy v podobě nepochopení vlastní myšlenky, se kterou naši předci tento sbor zakládali, tj. pomáhat sami sobě před živelnými pohromami.